Kontakt

 

Klub stomiků Prostějov, o.s.
Mathonova 291/1
796 04 Prostějov

 

Dárci a sponzoři


 






 

sabrix-logo

Přihlášení

Antlová Růžena

 

Nový rok 1999 pro mě nezačal dobře. Byla jsem unavená, při sezení jsem měla velké bolesti. Jelikož jsem v roce 1998 prodělala gynekologickou operaci, kde mi byla odstraněna cysta a jeden vaječník a bylo mi řečeno, že jsem plná srůstů, přičítali se všechny moje potíže zrovna těmto srůstům. Trvalo to celý rok kdy jsem mimo léků dostávala obstřiky do konce páteře, protože se ortoped domníval, že tyto bolesti kterými jsem trpěla, jsou od páteře. Až moji obvodní lékařku napadlo mi prohlédnout konečník. Něco se ji nezdálo a proto mě odeslala na proktologii.

Pan doktor zjistil, že mám v konečníku rozeklátý polyp, vzal z něj vzorek, na nic nečekal, zvedl telefon a domluvil mi vyšetření pod rentgenem. Tam mi lékař řekl, že to nevypadá dobře, abych byla statečná. Za týden jsem si šla na proktologii pro histologický výsledek. Tam jsem se dověděla, že ten polyp je vyzrálý dobře diferencovaný adeno Ca. Nic mi to neříkalo. Panem doktorem a sestřičkou mi bylo vše vysvětleno. Došlo mi, že mám v 48 letech rakovinu. Hned jsem byla odeslána na onkologii. Ta cesta na novou nemocnici po této informaci, na tu jsem nikdy nezapoměla. Potkávala jsem smějící se lidi ale vnímala jsem jen svoji bezmoc a touhu žít. Mám malá vnoučata, to už je neuvidím vyrůstat. Proč právě já? Komu jsem co zlého udělala. Myšlenky se honí hlavou, přez slzy vrážím do lidí. Co moje práce? V tu dobu jsem podnikala a nedokázala jsem si představit, jak bude provozovna fungovat.

 

Na onkologii se mě ujal pan primář a pak už to vzalo rychlý spád. Zaměření nádoru pod CT, předoperační radiotherapie a plánovaná operace.

 

Ten den kdy jsem nastupovala do nemocnice jsem se loučila se všemi, jako by to bylo naposledy. S pláčem jsem tiskla vnoučata. Chodila jsem po zahrádce, dívala se na růže nasazené na podzim, asi je už neuvidím vykvést. Úplně jsem propadla beznaději. Bolesti byly po ozařování velké, nepomáhalo nic co by je utlumilo.

 

10.2.1999 jsem byla operována. Operace trvala 6 hodin. Když jsem se probrala na ARU necítila jsem žádnou bolest, ta přišla až na JIPCE. Nebylo to lehké, začala hnisat jizva, ale žila jsem. Učila jsem se vnímat slovo "stomie", v životě jsem tohle slovo neslyšela. Nedokázala jsem si dost dobře představit život který mě čeká s pytlíkem na břiše. Budu smrdět? Jak budu stomii ošetřovat? Spousta otázek se honila v hlavě.

 

Pak mě v nemocnici navštívila stomasestra, vše mi dopodrobna vysvětlila a naučila mě jak o stomii pečovat. V nemocnici to šlo za její asistence dobře. Doma to bylo horší, často mi obsah utíkal podložkou. Nechtěla jsem nikam chodit a uzavírala jsem se do sebe.

 

Po dvou měsících mi stomasestra navrhla používat jednodílný systém sáčků a rázem bylo po problému. Začala jsem navštěvovat klub stomiků v Prostějově a zjistila jsem, že je spousta lidí na tom tak jako já a přesto se dokáží smát a žít dál. Dlouho jsem se stranila lidí a díky klubu jsem začala zase pomalu žít. Stal se ze mě stomik s plným invalidním důchodem a po roce od operace jsem začala znovu vnímat krásu přírody, starat se o vnoučátka. Hlavně jsem přehodnotila svůj dosavadní život. Neplánuji budoucnost, vzpomínám jen na hezké chvíle, každé ráno vidím jak se den probouzí, večer jak se stmívá. Starám se o svoji zahrádku kde si s každou kytkou povídám, sázím a sklízím zeleninu. Amatérsky a velmi ráda fotím, houbařím, háčkuji. velký koníček je internet, kde si každý den píši na stránkách www.sedesatka.cz se seniory, kterým je tento web takovou velkou rodinou. Prostě žiju.

 

Oslavila jsem nedávno šedesát let, jsem 12 roků po operaci kdy mi byl úspěšně odstraněn Ca tlustého střeva. Vy kteří jste čerstvě po operaci, věřte, že tím život nekončí, ale začíná sice trochu jiný ale díky stále se zdokonalujícím pomůckám pro stomiky plnohodnotný.


Antlová Růžena - Konic